Architektura společenství

Ještě donedávna byla institucionální architektura vnímána především jako infrastruktura plnící definované funkce. Vznikaly prostory, které byly sice správné, ale bez ambicí. Stávalo se také opačně, že budovy se měnily v manifesty své doby a ambicí státu. V obou přístupech se však opomíjelo to nejdůležitější: každodenní zkušenost uživatelů. Až dnes se stále zřetelněji objevuje třetí perspektiva, v níž je architektura chápána jako prostor vztahů, který nejen zajišťuje funkčnost, ale také buduje komunitu.

Varšavský ateliér Projekt Praga už řadu let konzistentně dokazuje, že koleje, univerzitní fakulty či jiné veřejné budovy mohou být něčím víc než jen funkční strukturou. V jejich projektech se zaměřují na člověka, jeho každodenní prožívání v prostoru a vztahy, které může architektura podporovat. Symbolickým příkladem této proměny je Studentský dům č. 7 Univerzity ve Varšavě. Budova, která se rychle stala jednou z nejzajímavějších nových vysokoškolských kolejí v Polsku a získala řadu architektonických ocenění i uznání odborné veřejnosti. Podobný přístup architekti uplatnili také u druhého projektu realizovaného pro Univerzitu ve Varšavě: nového sídla Fakulty psychologie v kampusu Ochota.

„Mám dojem, že se toho hodně změnilo, ale šlo o postupný proces, o evoluci. S každou další veřejnou investicí roste povědomí institucí. Ať už jde o školu, nebo úřad, stále více se sleduje, co se děje kolem, a roste i uvědomění vlastních potřeb a toho, že je možné mít určité nároky a očekávání. Dříve se hledělo především na funkčnost a optimalizaci. Existoval jednoduchý funkční program a stanovený rozpočet. Dnes zadání od investora zahrnuje také potřeby uživatelů, které vznikají v dialogu s nimi,“ komentuje Karolina Tunajek.

„Změnil se také způsob, jakým lidé budovy a prostory využívají. Je kladen mnohem větší důraz na to, aby prostor poskytoval komfort a navozoval pocit pohody,“ dodává Marcin Garbacki.

Při navrhování nové koleje pro studenty Univerzity ve Varšavě chtěli architekti upustit od schématu anonymní koleje s dlouhou chodbou a řadou identických dveří. Místo toho navrhli budovu, v níž klíčovou roli hrají společné prostory: místa setkávání, rozhovorů a každodenního života.

„Nejdůležitější pro nás byla komunita. Každá taková budova, ať už jde o studentskou kolej nebo budovu fakulty psychologie, představuje určitý typ společenství, které má svou kolektivní identitu. Vhodně vytvořený prostor pro tuto komunitu podporuje vztahy, které ji utvářejí,“ komentuje Marcin.

„Tyto společné prostory skutečně zabírají hodně místa a mají v těchto budovách poměrně rozmanitou typologii. Například v budově Fakulty psychologie jsou rušnější, otevřená místa setkávání, kde se může potkat více lidí, posadit se v lobby s výhledem do zeleně. V budově Fakulty psychologie byly navrženy jak otevřené prostory pro společná setkání, tak i komornější místa pro individuální práci. Tato rozmanitost prostor odpovídá potřebám uživatelů a podporuje jejich každodenní fungování,“ dodává Karolina.

Tato myšlenka společenství však nevyplývá pouze z funkčního programu budovy, ale také z velmi promyšlených projektových rozhodnutí. Jedním z nich byla snaha o životnost a kvalitu použitých materiálů.

„Univerzita, která vlastní řadu nemovitostí, si je plně vědoma nákladů na jejich údržbu. Proto jsme hodně diskutovali o tom, jak najít řešení, které se vejde do rozpočtu a zároveň nebude vyžadovat neustálé opravy. Z toho důvodu se v budově objevuje velké množství pohledových materiálů, například pohledový beton, který slouží jako finální povrchová úprava stěn a je odolný vůči intenzivnímu užívání,“ vysvětluje Karolina.

Architekti vědomě sáhli po trvanlivých a jednoduchých materiálech, které dobře stárnou. Ve společných prostorách byly použity například dlaždice latrico, které jsou cenově dostupné, a přitom ušlechtilé a odolné vůči opotřebení. U koleje byla důležitá také opakovatelnost jednotlivých prvků, která usnadňuje případné budoucí opravy. Projektanti zdůrazňují, že o kvalitě architektury nerozhoduje pouze materiál, ale také způsob navrhování a ohled na uživatele. Klíčové bylo přizpůsobit budovy různým potřebám, a to nejen formálně, ale také pomocí řešení, která usnadňují orientaci, omezují podněty a podporují komfort při každodenním užívání.

Inkluzivita i energeticky úsporná řešení byly součástí soutěžních požadavků, ale snažili jsme se je dále kreativně rozvinout a začlenit do mnoha úrovní návrhu. Přístupnost jsme rozvíjeli nad rámec formálních požadavků a to ve spolupráci s kanceláří pro osoby se zdravotním postižením na Univerzitě ve Varšavě,“ dodává Marcin.

Neméně důležitá byla i samotná struktura prostoru budovy. Jak na katedře psychologie, tak i na koleji uživatel po vstupu intuitivně ví, kde se nachází a kam má jít. Přehledné uspořádání komunikací, viditelná recepce i plán budovy na informačních tabulích pomáhají předcházet pocitu ztracení a díky nim je prostor od samého začátku přívětivější.

Významnou roli v obou budovách hrají i samotná projektová rozhodnutí: barevnost, světlo a akustika. Tam, kde je zapotřebí se soustředit, se uplatňují klidnější barvy a možnost zatemnit prostor, zatímco v místech určených integraci se objevují živější akcenty. Věnovali jsme také pozornost detailům každodenního užívání. V obou budovách jsme nepoužili vysoké barové stoličky ani zvýšené stoly, a v kuchyních jsme navrhli části pracovních desek v nižší výšce, aby je mohly pohodlně používat i osoby na vozíku,“ komentuje Karolina.

Důležitým aspektem obou projektů byl vztah budov k okolí. Architekti zdůrazňují, že současné univerzitní kampusy stále méně fungují jako uzavřené, izolované enklávy. Stále častěji se stávají součástí městské struktury, která může sloužit nejen studentům a zaměstnancům univerzity, ale také obyvatelům z okolí.

„Varšavská univerzita velmi promyšleně přistupuje ke své přítomnosti ve městě. Kampusy by neměly být ostrovy izolované od okolí, a proto jsme se snažili navrhnout budovy, které přirozeně vstupují do vztahu s veřejným prostorem,“ říká Karolina Tunajek.

Díky těmto řešením přestává být architektura univerzity pouhou akademickou záležitostí. Stává se součástí každodenního života města, prostorem pro vztahy, setkávání, práci i odpočinek, který mohou využívat nejen studenti.