ICONIC ARCHITECTURE: Transformace Vaporu Cortès – Prodis 1923

Od HArquitectes. Od průmyslu k sociálnímu prostoru.

Architektura angažovaná v oblasti obnovy a udržitelnosti. Projekt s vysokou společenskou hodnotou se stává důležitým nástrojem pro zlepšování života komunity i jednotlivců.

Rehabilitace, znovuvyužití, regenerace. Projekt transformace bývalého komplexu Vapor Cortès v Terrasse u Barcelony na nové sídlo nadace Prodis, realizovaný studiem HArquitectes, ztělesňuje jeden z klíčových směrů současné architektury: pracovat s tím, co již existuje, zhodnocovat každý nalezený prvek a materiál, podporovat hospodárné nakládání se zdroji a hledat principy adaptability v rámci širšího závazku k udržitelnosti.

Projekt zasahuje do bývalých průmyslových hal z 19. a 20. století a propojuje kulturní i sociální hodnoty. Vychází z ambice nadace Prodis, organizace poskytující podporu dospělým osobám s mentálním postižením, duševním onemocněním nebo mozkovou obrnou, znovu se stát součástí komunity a proměnit způsob, jakým je tato skupina vnímána.

Na tyto potřeby HArquitectes reagují první klíčovou strategií: obnovují původní centrální ulici mezi dvěma průmyslovými halami, kterou v průběhu let zabíraly různorodé stavby, a navrací jí charakter veřejné pasáže. Tím posilují otevřenost objektu vůči městu. Odtud se organizuje veškerý pohyb a aktivity centra. Jak uvádějí autoři, „jde o ulici vzniklou selektivní demolicí zastřešení, která si však nadále uchovává paměť své historie, patrnou ve stěnách i příčných nosnících“.

V interiéru HArquitectes pracují s členěním rozsáhlého podélného prostoru jednotlivých hal prostřednictvím nezbytných konstrukčních zásahů. Při zachování původních dřevěných příhradových vazníků, charakteristických pro historickou strukturu, navrhují vzájemné proplétání starých a nových konstrukcí, které vytváří zavěšené prostorové struktury. Tím dochází k hierarchizaci prostoru při zachování kontinuity podlahy a komprimovaného měřítka původních průmyslových hal.

Uzavřenější provozy jsou soustředěny do kompaktních kójí, které fungují jako zesílené pilíře a přebírají zatížení nových nosníků. Velkorysé centrální světlíky zdůrazňují hlavní prostory, rámované novým hybridním konstrukčním systémem.

Jak uvádí HArquitectes, „světlo a struktura vytvářejí intenzivní vztah k prostředí a pomáhají nám cítit se jeho součástí. Vnímání působení gravitace nebo proměn kvality přirozeného světla nás přenáší do citlivější, emocionální roviny. Jsme přesvědčeni, že právě tuto existenciální dimenzi tato instituce potřebuje znovu nalézt“.

Energetický koncept zahrnuje řešení tepelné izolace střechy v souladu s aktuálními energetickými požadavky, akustickou absorpci, přirozené větrání, trombeho stěny i ochranu proti slunečnímu záření, čímž je zajištěno kvalitní pasivní fungování budovy.

Amfiteatrální schodiště na jednom z konců objektu řeší výškový rozdíl mezi dvěma částmi města a zároveň umožňuje přístup do dalších prostor v nižší úrovni. Jako prostor typu agory slouží pro různé akce a získává významnou kulturní a urbánní dimenzi.

Jedná se bezesporu o příkladný projekt, který lze zařadit do souboru ikonické architektury 21. století. Ne však jako formální ikonografie charakteristická pro století dvacáté, ale jako symbol služby komunitě a respektu k životnímu prostředí.

Při návštěvě objektu tým nadace Prodis uvedl, že podle jejich zkušeností tato architektura zásadně ovlivnila život uživatelů. „Od přesunu do nové budovy se počet incidentů a krizových stavů snížil až o 30 %, což výrazně přispělo ke zlepšení kvality života 150 klientů,“ uvádějí.

Projekt byl v uplynulém roce oceněn řadou významných cen, mimo jiné XVII. ročníkem Bienále španělské architektury a urbanismu, cenou FAD za rekonstrukci a oceněním Casa de la Arquitectura v kategorii koheze. Zároveň se zařadil mezi sedm finalistů posledního ročníku evropské ceny Miese van der Rohe.

Všechny fotografie © Adrià Goula