VĚDOMÉ ZÍTŘKY: Útočiště pro život: voda, ptáci a savci

Vodní rezervoár, který je zároveň „stromem“ pro ptáky a savce. V Lucemburském velkovévodství, v lese severovýchodně od Lucemburku, stojí projekt s podpisem madridského ateliéru Temperaturas Extremas Arquitectos + Adelino Magalhães Asociados.

Jeho přítomnost v dubovém a javorovém lese je pozoruhodná. Zároveň se harmonicky začleňuje do přírodního prostředí. Tak vznikl nový úkryt pro ptáky a savce a vodní rezervoár v Lucembursku, iniciovaný městskou radou a navržený Temperaturas Extremas (Andrés Cánovas, Nicolás Maruri a Atxu Amann) + Adelino Magalhães.

Během migrace mají sokoli stěhovaví a rorýsi nové útočiště, které se nachází v lese v rámci sítě Natura 2000 ve střední Evropě. Původně byla stavba zamýšlena jako vodohospodářská infrastruktura: 1 000 m³ vysoká nádrž o výšce 50 metrů, umístěná na chráněné lesní mýtině vedle sousední čtvrti Kirchberg v Lucembursku. V průběhu vývoje projektu však jeho autoři přišli s myšlenkou přeměnit tuto věž v útočiště pro ptáky a savce, která byla následně začleněna do finálního návrhu. „Jedná se o vůbec první vodojem, který integruje systémy z hlediska architektury, ornitologie a botaniky. Musí poskytovat skutečné řešení pro úkryty a hnízda různých druhů a zároveň zajistit jejich vzájemnou kompatibilitu,“ vysvětluje zástupce studia Temperaturas Extremas Arquitectos.

Jeho design je založen na vertikálnosti věží, k nimž byl přidán kruhový půdorys, díky němuž se věž začleňuje do lesa. Autoři projektu vycházeli z předpokladu, že infrastrukturu promění „v další strom v lese“. Aby se zmírnil její vizuální dopad, je rozdělena do dvou odlišných objektů. Jeden válec je z hrubého prefabrikovaného betonu, který se snaží splynout s texturou lesa. Tento první válec ukrývá hnízda pro ptáky, například pro rorýse a sokoly stěhovavé, s vhodnou orientací a výškou.

Druhý objekt je obložen neošetřenými modřínovými lamelami a korkem. Je tvořen posunutými fragmenty a vytváří propustnou vrstvu, kterou může osídlit vegetace a která poskytuje úkryt netopýrům. „Tento projekt je příležitostí pochopit, že je možné budovat architekturu, která je extrémně šetrná k životnímu prostředí. Žijeme v době, kdy se nám architektura prezentuje jako‚ něco „víc než lidské“,“ říkájí v Temperaturas Extremas Arquitectos.

Dřevěné lamely a korek podporují tepelnou účinnost. Projekt se řídí zásadami udržitelnosti a efektivního využívání zdrojů. Pokud jde o sběr a hospodaření s vodou, vegetace absorbuje dešťovou vodu, filtruje ji do nedaleké laguny, čímž snižuje dopad povrchového odtoku a optimalizuje hospodaření s vodou. Stejně tak vnější dlažba a přístupová oblast jsou vyrobeny z zhutněné zeminy, aby se usnadnilo vsakování a filtrace vody do přírodní půdy.

„Tento přístup,“ zdůrazňují architekti, „dělá z infrastruktury aktivního hráče v ekosystému, který nejen zabraňuje degradaci životního prostředí, ale také jej obohacuje. Projektem úkrytu pro ptáky a savce a vodního rezervoáru chtějí předefinovat pojem infrastruktury tím, že dokážou, že technická budova se může stát nástrojem ekologické regenerace. Nejenže řeší efektivitu hospodaření s vodou, ale také stanovuje nový standard pro udržitelnou infrastrukturu, kde architektura a příroda koexistují v rovnováze. „Stručně řečeno,“ uzavírají, „vzniká projekt, který je striktně kontextuální a jde ruku v ruce s přírodou. Zanechává replikovatelné dědictví pro budoucí zásahy v chráněných prostředích a dokazuje, že architektura může být mostem mezi technologií a biodiverzitou.“

Ačkoli vodárenské věže jsou typem infrastruktury, která existuje již od starověku, moderní využití vodárenských věží pro veřejné tlakové vodovodní systémy se rozvinulo v 19. století. V té době a na přelomu století vynikala jejich architektura ornamentálním stylem spojeným s velkým rozkvětem užitého umění v oblasti keramiky. Později se vodárenské věže pyšnily svou vlastní technickou vyspělostí. Až doposud, kdy se do popředí dostává spojení mezi vodou, jako zdrojem života, a infrastrukturou podporující ochranu životního prostředí a biodiverzitu živočišného i rostlinného života.

Porota ocenila projekt Úkryt pro ptáky a savce a vodní rezervoár v Lucembursku, který zvítězil v jedné z kategorií architektonických cen CSCAE 2025, jako dílo „vycházející z jedinečnosti architektonického prvku, zajišťujícího adekvátní soužití, respekt a integraci s přírodním prostředím. Díky nápaditému designu, který splývá s lesem a podporuje biodiverzitu, dokazuje, že architektura může být zároveň oporou, sochou i útočištěm pro život.“ Tato ocenění, která organizuje CSCAE (Consejo Superior de los Colegios de Arquitectos de España, Vyšší rada asociací španělských architektů), se zaměřují na roli architektury při řešení velkých výzev naší doby. Zdůrazňují také závazek jejich autorů ke společnému blahu a udržitelnosti z trojího hlediska: sociálního, ekonomického a environmentálního. V tomto ohledu se inovace, inkluze a kvalita designu spojují jako pilíře nového evropského Bauhausu.